Usadili se západně od Poznaně, učili se obtížnému slovanskému jazyku a čekali, až dostanou z Říma povolení k misionářskému působení mezi obyvateli. Brzy se k nim připojili první učedníci domácího původu, Matouš a Izák. V Kronice české, kterou napsal Kosmas, děkan pražské kapituly, čteme, že kníže jim dal velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s penězi počali, protože nikdy nic takového neměli.

Jeden z nich řekl: "My, kteří jsme dosud žili skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?"

Poslali tedy Barnabáše, bratra, který vždy vyřizoval vnější záležitosti, aby stříbro vrátil. Mezitím pověst o těchto penězích přilákala lupiče. Ti přepadli jejich klášter a po marném vymáhání peněz mučením všechny, včetně kuchaře Kristýna, také Poláka, zavraždili.

Jejich přítel sv. Bruno Querfurtský napsal pět let poté život a umučení sv. Benedikta, Jana a jejich druhů. Boleslav Chrabrý dal brzy po roce 1009 přenést jejich ostatky do Hnězdna. Památku těchto mučedníků slavíme 25. srpna, v den přivezení jejich ostatků do Prahy. Stalo se to roku 1039, kdy při vojenské výpravě do Polska tyto ostatky spolu s ostatky sv. Vojtěcha a Radima naši předkové, řečeno otevřeně, ukradli. R. 1046 byla větší část ostatků převezena do Staré Boleslavi a větší část ostatků sv. Kristýna kolem roku 1128 do olomoucké katedrály. Toto přenesení bývá spojováno s posvěcením katedrály biskupem Jindřichem Zdíkem v roce 1131. Svatý Kristýn tak patřil vedle sv. Václava k předním a nejstarším patronům diecéze.

Ostatky svatých nám v dnešní době už zdaleka neříkají tolik, co říkaly křesťanům dříve, ledakomu je úcta k nim i proti mysli. Nezapomeňme však, že tato úcta vychází z prvotní církve. Na hrobech mučedníků se stavěly oltáře a slavila se Eucharistie. Odtud také vychází praxe dodržovaná do dneška, dávat do oltářní desky ostatky svatých. Také pro tento účel potřeboval při budování nových kostelů biskup Jindřich Zdík ostatky svatých.

V olomoucké katedrále je přechováván značný soubor relikvií sv. Kristýna v rozměrném dřevěném relikviáři tvaru osmibokého chrámu a malá část v relikviáři tvaru oltářního retáblu.

Z poslední třetiny 13. století máme dosud nejstarší doklad, jak se počínal v církevní liturgii kult sv. Kristýna zvýrazňovat: svátek Pěti bratří je jmenován svátkem sv. Kristýna a světec se dostává do čela jmenovaného výčtu pěti bratří. Postupně zastínil i prvotní titul hlavního oltáře, který pak nebyl až do 17. století označován za oltář sv. Václava, ale sv. Kristýna. Záměnu titulu nepochybně přivodila skvostná tumba s ostatky sv. Kristýna, umístěná na hlavním oltáři. Oltář tehdy ovšem vypadal jinak než dnes. Dnešní podoba pochází až z poslední přestavby z konce 19. století.

Dřívější tumba vzala za své hned na začátku třicetileté války, kdy byly katedrále zabaveny četné cennosti, mezi nimi tumba, v níž byly ostatky sv. Kristýna uloženy. Stavovský velitel Buchheim ji dal spolu s jinými liturgickými nádobami roztavit. Kanovníci však ostatky nevydali. Hlava sv. Kristýna byla uchovávána ve stříbrné schránce, která byla konfiskována kolem roku 1810. Tehdy pravděpodobně došlo k takové úpravě relikviáře, v jaké jej můžeme vidět dnes. Je vystaven v presbytáři.

V souvislosti s každoročním slavením památky sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristýna jsem už vícekrát přemýšlel o tom, jak lidská hamižnost, nesmyslná zloba, krutost a sobectví zmařily dobré dílo ještě dřív, než mohlo začít. Jaká je to podobnost s úsilím sv. Vojtěcha, na jehož působení v Polsku měli tito misionáři navázat. Kolik dobra mohl ještě vykonat náš sv. Václav? A Pán Ježíš sám? A tady jsme u kořene toho, co pojmenoval Tertulián již v prvotní církvi, že krev mučedníků je semenem nových křesťanů.

Že to nebyli mučedníci pro víru, ale pro peníze, když je lupiči zavraždili v touze po bohatství? Myslím si, že kdyby si peníze nechali, lupiči by si stříbro odnesli a nechali je žít. Ti řeholníci zemřeli proto, že si chtěli udržet svobodu Božích dětí, že chtěli pokračovat v radikálním napodobení Krista. Je v tom ten velký paradox víry, že on jim tou nesmyslnou krutou smrtí dopřál to napodobení v nejvyšší míře.

Zpracoval: P. Bohumír Vitásek

Použitá literatura:

Kosmova kronika česká. Praha 2005.
životopis sv. Pěti bratří v Denní modlitbě církve ke dni 25.8.
Dušan Řezanina, Ostatky sv. Kristýna v olomoucké katedrále. Praha 1972.