Olomoucká arcidiecéze má kromě svého hlavního patrona, českého knížete a mučedníka sv. Václava, ještě dalších deset spolupatronů. Jsou to sv. Cyril a Metoděj, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Vít, sv. Kordula, sv. Ludmila, sv. Pavlína, sv. Hedvika a sv. Kristýn. Svatý Kristýn je jeden z pěti bratří, mučedníků, kteří byli zavražděni v noci z 10. na 11. listopadu roku 1003 poblíž Poznaně.

Hlavními představiteli těchto řeholníků byli Benedikt a Jan, kněží italského původu, žáci sv. Romualda z jeho mnišské komunity u Ravenny. Na přání polského knížete Boleslava Chrabrého a císaře Oty III. přišli v roce 1001 do Polska, aby tam obnovili apoštolské dílo sv. Vojtěcha. Bylo to čtyři roky po Vojtěchově mučednické smrti a rok poté, co se jeho mladší bratr Radim stal arcibiskupem v Hnězdně. Císař Ota III. byl žákem a přítelem sv. Vojtěcha.

Kristyn 1Převzato z časopisu Nezbeda 7/8 2014.

Psal se rok 1000. Po chodbě ravennského císařského paláce se ozývaly hbité kroky. Poslové dorazili jako předvoj výpravy svého pána. Slovy i rychlými gesty vyzývali služebnictvo, aby připravili všechno, co je potřeba k občerstvení císaře po dlouhé cestě. Ota III. se právě vracel z pouti ke hrobu svatého Vojtěcha, při níž dal svolení k vytvoření arcibiskupství v Hnězdně. Sotva seskočil z koně, přicházel mu v ústrety dávný přítel, papež Silvestr II. Papež i císař se setkali právě zde, protože staroslavná Ravenna byla přelomu tisíciletí jejich sídlem.

„Vezu dobré zprávy, Svatý otče,“ zvolal Ota, když papeže předtím krátce pozdravil. „Obnova římského císařství, jak jsme pojmenovali naši ideu nové křesťanské říše, v níž bychom oba spolupracovali, našla v polském knížeti Boleslavu Chrabrém velkého příznivce. Svatý Vojtěch, náš společný přítel, se za nás v nebi opravdu přimlouvá.“ Papež Silvestr s pousmáním přikývl.